O dechu
Dech je akt, který je v sepětí s lidským tělem takřka od početí. Již v prvních týdnech po oplození, dochází u plodu k spontánní aktivaci bránice a tvorbě z počátku nepravidelných stahů, které jednoznačně směřují k rytmu. Tyto stahy se při narození promění v dech tak, jak jej známe. Přesto nezaniknou a doprovází nás v životě dál, v podobě škytání, zalykání během smíchu nebo pláče. Dech i brániční stahy, jeho rytmus, tvar, hloubka, rychlost i lokalizace splývají s celou osobností. Odrážejí a doprovázejí jakoukoliv situaci. Centrální nervový systém s periferním nervovým systémem slouží jako knihovna mimo jiné i dechových programů. Zdravý systém je programovatelný a toto programování je podmíněno vůlí, zájmem,prožíváním, motivací a celkovým stavem organismu. Pokud systém zaregistruje percepční změnu dostatečně silnou a dostatečného významu, proběhne změna pohybového programu (dechu). V případě dechu změna rytmu, lokalizace, hloubky atd. V patologickém stavu může být dech zacyklen např. mělký povrchní rychlý dech. Techniky vědomého dýchaní představují další návaznost na experimentální prací, založenou na poznávaní a tvorbě rozmanitých možností ( typů dechů), centrovaných podle pocitů komfortu a bezpečí, které napomáhají k lepší seberegulaci.